14. května ⋅ s církevními Otci

Raduj se!

Anděl z nebe Bohem poslaný, který ohlašuje příchod spásy, pozdravuje dívku Marii v Nazaretě: Zdrávas! V původním, řeckém textu nalezneme slovo „CHAIRE“, tedy „raduj se“. Raduj se, že se Bůh rozpomenul na svůj lid, raduj se, že právě tebe si vyvolil pro tak vznešený úkol, raduj se z darů, jimiž tě Bůh již od početí obdařil. Východní liturgický hymnus z 6. století, zvaný Mariánský akafist (AKATHISTOS), který je nejslavnějším hymnem byzantské církve, tímto andělským pozdravem nešetří, naopak, stále jej opakuje. Násobí tak i naši radost z blahoslavené Marie, která uvěřila a odpověděla jednou provždy: Ať se mi stane podle tvého slova.

Raduj se, skrze tebe radost září,
raduj se, skrze tebe kletba bledne.
Raduj se, povznesení padlého Adama,
raduj se, útěcho plačící Evy.

Raduj se, nad lidský rozum vznešená,
raduj se, andělským očím v hlubinách ztracená.
Raduj se, jsi královským trůnem,
raduj se, jež nosíš toho, kdo podpírá vše.

Raduj se, hvězdo zářící pod východem slunce,
raduj se, lůno Božího vtělení.
Raduj se, skrze tebe se obnovuje tvorstvo,
raduj se, skrze tebe se klaníme Stvořiteli.
Raduj se, Nevěsto nesnoubená.

Tento hymnus, který nenese žádné autorství, představuje vrcholné literární i teologické dílo, které shrnuje ve formě modlitby to, co Církev v prvních staletí věřila o Panně Marii. Zdrojem hymnu jsou Písmo svaté, myšlenky východních Otců 4. a 5. století a nauka prvních všeobecných koncilů, zvláště nicejského (325), efezkého (431) a chalcedonského (451). Název AKATHISTOS znamená „stojící na nohou“. Hymnus se totiž, stejně jako evangelium, musí zpívat a poslouchat vestoje na znamení uctivé pozornosti a bdělosti.

Panno Maria, Příčino naší radosti, oroduj za nás!